Orange (Francie)

Orange ; Arausio
	centrum města
	; znak
Poloha
Souřadnice	44°8′15″ s. š., 4°48′32″ v. d.
Nadmořská výška	50 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Francie
Region	Provence-Alpes-Côte d'Azur
Departement	Vaucluse
Arrondissement	Avignon
Kanton	chef-lieu 2 kantonů
	Orange
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	74,2 km²
Počet obyvatel	28 949 (2021)
Hustota zalidnění	390,1 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokality	Římské divadlo, vítězný oblouk a okolí Orange
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	iii, vi
Odkaz	163 (anglicky)
Zařazení	1981 (5. zasedání)
Správa
E-mail	accueil-guichet@ville-orange.fr
PSČ	84100
INSEE	84087
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orange je francouzské město v departmentu Vaucluse na řece Eygues v údolí Rhôny v jihovýchodní Francii.

Město se nachází 21 km severně od Avignonu a čítá zhruba 30 000 obyvatel. Počátky města sahají až do přelomu letopočtu pod jménem Arausio. Pro svou historickou hodnotu bylo město v roce 1981 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Historie

Roku 105 př. n. l. v krvavé bitvě u Orange porazili Kimbrové a Teutoni římské vojsko.

Od roku 350 do roku 1801 bylo Orange sídlem biskupství a roku 529 se zde konala Oranžská synoda, na níž se uzavřel semipelagiánský spor mezi Janem Kassiánem a Vincencem z Lerina. V 16. století připadlo Oranžské knížectví vlámskému rodu Nasavských a odtud se jmenoval i Vilém I. Oranžský a další.

Roku 1713 připadlo Orange po Utrechtském míru Francii.

V roce 1794 bylo v době revolučního běsnění popraveno gilotinou 32 jeptišek. Důvodem rozsudku bylo odmítnutí přísahat na novou revoluční ústavu.

Vývoj obyvatelstva

Rok	1962	1968	1975	1982	1990	1999	2006
Obyvatelstvo	19 912	24 562	25 371	26 499	26 964	27 989	29 859
Zdroj: INSEE, pro rok 2006 Les communes de France

Pamětihodnosti

V centru města stojí římské divadlo z 1. století, které se považuje za nejlépe zachované na světě, protože se zde zachovala i budova scény (scaena), dlouhá 103 m a vysoká 38 m. Z ekonomických a statických důvodů bylo divadlo postaveno do svahu kopce. Za tímto účelem musely být některé chodby vyraženy přímo do skály. Po pádu Římské říše byla budova, jako většina antických budov, využívána jako kamenolom. Během Francouzské revoluce sloužily části divadla jako vězení, kde byli uvězněni nepřátelé revoluce. Roku 1824 zde započaly restaurátorské práce a od roku 1869 je divadlo využíváno ke koncertům a divadelním představením. V současnosti se do divadla vejde 7 000 diváků, v římské době je však mohlo navštívit až 10 000 diváků. Z původního římského hlediště se zachovaly první tři řady sedadel pro diváky. Byly také zrestaurovány trosky 3,55 m vysoké sochy císaře Augusta, jejíž kopie zdobí stěnu jeviště.
Římský kamenný oblouk, mylně označovaný jako „vítězný“, je také z doby císaře Augusta a byl podle nápisů postaven při založení města. Je 19 metrů široký a 18 m vysoký se třemi branami a zbytky bohaté sochařské výzdoby.
Zříceniny římského gymnázia z 1. století ve starém městě severně od divadla.
Katedrála P. Marie Nazaretské z let 1083–1126 je románská jednolodní stavba s věží, za náboženských válek silně poškozená a potom přestavěná.
Muzeum umění a historie stojí naproti římskému divadlu a vystavuje archeologické nálezy i obrazy a sochy.

Galerie

Římské divadlo
Římské gymnázium
Pamětní oblouk z let 10–20 n. l.
Katedrála P. Marie, vnitřek

Partnerská města

Odkazy

Reference

↑ Populations légales 2021. INSEE. 28. prosince 2023. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Orange na Wikimedia Commons
Oficiální stránky

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[839b19097adb24488a1be41ea6797e9943facde4-1] Populations légales 2021. INSEE. 28. prosince 2023. Dostupné online.

[1]